Asistenční pes je pro člověka se zrakovým postižením nejen pomůckou, která mu kompenzuje jeho zdravotní postižení, ale především partnerem v každodenním životě.

Jedním z nejdůležitějších faktů, se kterým se musí těžce postižený člověk každodenně vyrovnávat, je pocit psychické osamocenosti. Asistenční pes mu přináší kromě praktických dovedností i psychickou oporu. Mezi psem a jeho pánem vzniká výjimečné citové pouto. Studie, která zkoumala behaviorální a fyziologické reakce vodících psů v emocionálně stresové situaci, ukázala zvýšené hodnoty srdeční činnosti u již pracujících vodících psů oproti psům, kteří byli teprve ve výcviku. Výsledky byly vysvětleny právě úzkou vazbou na nevidomého majitele. Není tedy překvapivé, že se dvojice – člověk a jeho pes, vzájemně ovlivňuje a utváří. Vzájemný vztah je oboustranný. Nejen vztah postiženého člověka k jeho čtyřnohému průvodci, ale jde i o oddaný vztah asistenčního psa k jeho pánovi.